Jak to chodí jinde

Nový seriál

Jak to chodí jinde

Nový seriál: Jak to chodí jinde

Když jsem pustila do našich cizojazyčných hrátek, čerpala jsem inspiraci především v zahraničí. Neznala jsem osobně nikoho, kdo by se něčemu podobnému věnoval v ČR a s kým bych mohla svoje zkušenosti sdílet. Čím intenzivněji jsem se projektu věnovala, tím více věcí ale napadalo i mě samotnou a o naše domácí cizojazyčné hrátky začalo projevovat zájem nejbližší okolí. Vznikl tak nejprve blog a později celý projekt DoubleBubble, ve kterém se snažím sdílet svoje dosavadní poznatky a zkušenosti. Za necelé tři roky jsem díky tomuto projektu poznala spoustu maminek, které se do cizojazyčných hrátek také pustily, mají vlastní nápady a načerpaly vlastní zkušenosti. Rozhodla jsem se proto některé z nich oslovit, zda by se se mnou o ně nepodělily. A výsledek? Přišly mi tak krásné odpovědi, že by byla velká škoda je zhustit do jednoho příspěvku. Jsem ráda, že vám dnes mohu představit první díl nového seriálu DoubleBubble: Jak to chodí jinde. Jako první vám představím Lucii a jejího dvouletého Sebastiana.

Lucie a Sebastian 

Lucii jsem poznala prostřednictvím mého kurzu Jak vést děti k cizím jazykům. Přihlásila se na poslední chvíli a neváhala přijet na otočku až ze Šumavy. Maminka dvouletého Sebastiana a nadšená zastánkyně domácích cizojazyčných hrátek se se mnou podělila o svoje první zkušenosti.

První kontakt na kurzu pro nejmenší

První kontakt s angličtinou měl syn ve svých 18 měsících, kdy jsme společně začali navštěvovat kurzy angličtiny pro nejmenší (1x týdně na 45 min). V angličtině si hrají, zpívají písničky, tvoří, malují…Všechny aktivity jsou velmi dobře promyšlené a propojené s poslechovými CD a anglickými krátkými pohádkami, které máme k dispozici. Díky častému střídání aktivit udrží i naše velmi živé dítko relativní pozornost. Doma pak pasivně posloucháme dvakrát denně krátké nahrávky, většinou po snídani, když poklízím kuchyň a on si začíná hrát, a pak během odpoledne, když se vrátíme z venku.

Pasivní přijímání při hře

Ze začátku skutečně cizí jazyk jen pasivně přijímal a nijak nereagoval. Po cca čtyřech měsícíchingi (jak říká anglickým hrátkám) vyloženě vyžaduje. Někdy se stane, že nahrávky nepustím hned, což mi hned připomíná, jde za mnou a připomene se dožadováním ingi, ingi. A pozoruji, že už má příběhy pěkně nahrané. Před pár dny jsem ho přistihla, jak si hrál s autem a při poslechu si sám pro sebe řekl slovo, které ve větě zaznělo o vteřinu později! To mě ohromilo a utvrdilo v tom, že i když se to zdá jako doplňkové, nevýznamné poslouchání, jazyk a jeho větnou skladbu si pouhým posloucháním krásně a nenásilně dostane do podvědomí. Příběhy jsou proložené spoustou chytlavých písniček, u kterých si také začal poslední dobou tancovat a vždy úplně vyskočí a směje se, když píseň začne. Každý večer před spaním se pak dívá na jednu krátkou anglickou pohádku (trvá cca 7 min.), jedná se o stejný příběh, jaký přes den posloucháme v nahrávkách a na které se pak vážou aktivity na hodině angličtiny.

Vlastní anglické hrátky

Protože jsem viděla, jak syn na angličtinu pozitivně reaguje, chtěla jsem ho v ní podpořit více. Na konci listopadu 2016 jsem tak navštívila skvělý kurz DoubleBubble, který mohu jen doporučit 🙂

Anglický koutek s knížkami

Cizojazyčný koutek doma

Sebastianův nový cizojazyčný koutek

Na základě něj jsem objednala několik dětských anglických knih a začátkem prosince jsme si začali hrát doma. Ještě předtím mu v pokoji přibyl nový stoleček se židličkou a psací magnetickou tabulí. Jedná se o koutek, který je určen výhradně na čtení anglických knížek a další hrátky. Začali jsme si nejprve číst a prohlížet dvě anglické knížky (okénková „Dear ZOO“ a krásně ilustrovaná „You and Me“). Snažím se číst hodně poutavě, s emocemi.  Náš syn knihy miluje, české čteme od miminka a už dlouhou dobu čtení knih vyžaduje i několikrát během dne.  Proto zřejmě hned u prvního anglického čtení vydržel a poslouchal. Takto každý den, vždy během dopoledne před spaním, si na cca 15 minut sedíme v koutku a čteme anglické knížky. Vždy se ho předtím ptám: Would you like to read English books? a on zatím pokaždé řekl jo a běžel do koutku si sednout. Dnes jich už máme cca šest a syn si sám vybírá, kterou chce číst. Na mé čtení reaguje česky, nicméně některé obrázky v knihách opakuje anglicky. Také mě těší, že opakuje nejen slova známá, třeba zvířátka, která zná z pohádky, ale i slova, na která narážíme během čtení/prohlížení, a která se mu prostě zvukově líbí.

Říkanky

Poslední dva týdny používáme knihu říkanek. Jako první jsem synovi představila říkanku pomocí dvouminutového videa na YouTube, aby si text spojil s obrázky a abychom se naučili melodii, na Youtube jsme se takhle dívali první dva dny. Následně si říkanku každý den několikrát přečteme. Další týden jsme začali s novou říkankou. Jsou opravdu chytlavé, syn si úryvky během dne říká, třeba zničehonic chce říkanku Hey Diddle Diddle, začne říkat dydl dydl a když pokračuji, tak doplňuje diš spůn pořád dokola, než se dostaneme na konec říkanky, kde opravdu tato dvě slova zazní a to se úplně rozzáří.

Maňásek

cizojazyčný maňásek

Sebastian a John

Zatím poslední součástí našich hrátek je maňásek, který na syna čekal o Vánocích pod stromečkem. Hned po rozbalení mu vybral jméno John (měli jsme připravených několik krátkých dobře vyslovitelných jmen a synovi jsme dali vybrat) a John na něj hned začal anglicky. Syn to bral úplně přirozeně, vůbec mu nevadilo, že nemluví česky. O pár dní později jsem navrhla, že by mohl přijít John, ale syn začal natahovat a nechtěl ho vidět. Po třech dnech neúspěšného navrhování jsem to čtvrtý den riskla a prostě John jedno odpoledne zničehonic přišel. Syn se nejprve ostýchal, ale netrvalo to víc než pár minut a už si spolu hráli. Od té doby už je John vítán a vždy, když odchází, syn ho nechce pustit a dává mu kiss. John zůstává 15–20 minut a syn je v jeho přítomnosti strašně akční, má potřebu mu vše ukazovat (nosí mu jednu hračku za druhou a říká mu, co to je). Taky se před ním on sám hodně předvádí (třeba začne strašně rychle běhat po místnosti nebo jezdit v autě smykem, směje se a čeká, co na to John). John mluví pouze anglicky a opakuje, co syn říká, nebo reaguje na to, co říká. Syn na něj mluví česky. Ale vidím na něm, že chápe, že John patří do ingi a snaží se tomu přizpůsobit. Když před ním třeba jezdil na autě, říkal mu car a když ukazoval Johnovi svoje bačkůrky, komolil slovo, které mělo znamenat shoes.

Baví nás to. Oba!

Na závěr musím říct, že anglické hrátky baví nejen syna, ale i mě. Je úžasné vidět, jak dítě úplně přirozeně nasává vše, co je mu nabízeno. Každým dnem vidím pokroky a to jsme teprve na začátku. Už teď se nemůžu dočkat, jak bude naše hraní vypadat za takový rok!

Lucie, moc děkuju za krásný příspěvek a přeju, ať vám anglické hrátky dělají radost i nadále!

Jak se vám líbí anglické hrátky Lucie a Sebastiana? A jaké jsou ty vaše? Napište do komentářů nebo mi váš příběh pošlete na petra@doublebubble.cz.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *