Nejsem rodilá mluvčí – a nevadí to

angličtina pro děti

angličtina pro děti

Svoji dceru Máju úmyslně už od zavinovačky každý den alespoň na malinkatou chvilku vystavuji zvukům a melodii anglického jazyka. Jak to dělám, když já i můj muž jsme oba Češi jako poleno? Způsobů je tisíc a jeden. Stačí trochu improvizovat, rozvrhnout si čas a stanovit si určité hranice, aby se v tom člověk neutopil a s ním i jeho milované dítko. Seznamuju se s různými dostupnými zdroji na toto téma nejen na internetu a hledám v nich inspiraci. A postupně narážím na spoustu zajímavostí i podivností až extrémů.

Jak to vše začalo?

img_6071_u_logo

První rok a pár měsíců po narození dcery se u nás po ránu opakoval vždy stejný scénář: podrážděné mimino dožadující se maximální pozornosti versus vystresovaná matka, zmateně bloumající po kuchyni, neschopná po napůl probdělé noci najít čistý hrnek na kafe. Každé ráno mě čekal stejný úkol −  zabavit kojence než půjde zase (zaplaťpánbů!) spát. Ale jak na to?

Zpestření anglickými písničkami

Napadá vás něco jednoduššího než pustit hudbu, zůstat miminku nablízku, zpívat a dělat kejkle, až oba zapomenete na bolavé bříško, rostoucí zoubky a totální spánkovou deprivaci? Mája, podobně jako většina dětí, písničky miluje. Český repertoár jsme postupně a relativně brzy (odhaduji tak od 2. měsíce) začaly prokládat anglickými písničkami. A nezůstalo jen u zpívání. Některé písničky byly postavené na pohybu. To jsem pak štelovala dceřiny zběsile máchající ručičky a obtloustlé nožky do pozic, jak kázala písnička. Mája se povětšinou hihňala. Když neměla rozvernou náladu, nenutila jsem ji, nechaly jsme písničky běžet jako kulisu a dělaly něco jiného.

Nečekaně reaguje

O několik měsíců později mě ale překvapilo, že Mája dokáže na některé výrazy z písniček reagovat. A tak mě napadlo, jestli by nestálo za to pokračovat trochu systematičtěji. Co kdybych jí pravidelnou dávkou angličtiny vážně usnadnila budoucnost? Třeba bude umět mluvit anglicky stejně dobře jako česky. Třeba dostane v patnácti stipendium na Cambridge nebo Harvard a konečně bude o mě a mého muže postaráno!

Já a můj blog

Jsem mámou na rodičovské dovolené. Narozením dcery se mi život tak trochu otřásl v základech. Večerním návštěvám pražských kaváren a filozofování v doprovodu sklenky (sklenek) červeného s kamarády z různých koutů světa odzvonilo těsně před porodem. Festivaly promítající filmy v původním znění se už taky delší dobu obejdou bez mé účasti. Pěknou knížku v originále si v klidu přečtu pravděpodobně, až dcera odmaturuje. A cestování s omezeným počtem zavazadel do neomezených dálek se omezilo na zasněné listování zaprášenými fotoalby. Dálky z celého světa tak v současnosti mohu vnímat jen díky překladům, ke kterým se dostávám skrze svoji profesi.

Kulturně jazyková izolovanost v malém středočeském městečku, kterou prožívám od narození dcery, mě pomalu a jistě přivádí k zoufalství. Dcera mi roste před očima. A každým okamžikem se ptám, jak to udělat, abych ji neochudila i o jiné světy, dala jí nahlédnout pod pokličku něčeho zdánlivě vzdáleného a naučila ji už od mala vnímat i jiný rozměr, který znalost cizího jazyka a kultury přináší? A jak to udělat přirozenou a hlavně nenásilnou formou?

více »